Prezident ČR Václav Klaus se chová velmi, ale opravdu velmi nestandardně!
Jan Šinágl
Pominul se náš pan prezident na rozumu, ztratil už zcela kontakt ke skutečnosti, poznáváme teprve nyní jeho pravou povahu a charakter? Ztratila už společnost schopnost a sílu reagovat na tyto amorálnosti jejího nejvyššího představitele? Posuďte a zamyslete se sami?
Václav Klaus navštívil nedávno tři postsovětské republiky ve Střední Asii – Kazachstán, Kirgyzstán a Uzbekistán. Ani z jedné „socialistické“ dluhy nevymohl, podepsal pár smluv o „vzájemné vědecko-technické spolupráci a dohodu o spolupráci v oblasti posuzování shody vzájemně dodávaných výrobků“…a užil si a užíval si přivítání ve stylu jaký pamatujeme z dob návštěv hlav spřátelených států světové socialistické soustavy. Nepůsobil dojmem, že by mu to vadilo. I výškový rekord stačil v místních velehorách zdolat.
V Kazachstánu vládne prezident Nazarbajev (v překladu Pán Světa) pevnou rukou. Většinu klíčových odvětví ovládá spolu s rodinným a rodovým klanem. Má pod kontrolou média, politické strany, těžební společnosti, strategické podniky. Neváhal přestěhovat hlavní město z Almaty do Astany uprostřed stepi, aby posílil svoji moc nad rodově-klanovými skupinami. Prezident Nazurbajev miluje peníze z investic. Díky jim se objevil mezi deseti nejbohatšími muži planety. Své politické odpůrce posílá na nucené práce do stepí, v lepším případě do emigrace.
V Kirgyzstánu 14 let „demokraticky“ vládne prezident Askar Akajev, což mu věřila většina organizací sledující stav demokracie ve světě až do konce 90. let. Dvě funkční období už vyčerpal, přesto se nechal „zvolit“ potřetí a svého hlavního protivníka poslal na 10 let do vězení za „vlastizradu“. Neposílá své protivníky do stepi, či emigrace jako Nazurbajev, ani je neprohlašuje za teroristy jako prezident Uzbekistánu, ale znemožňuje jim účast v politickém životě, zavírá občas opoziční tisk apod.
V megalomanském Taškentu přivítal Václava Klause prezident – ekonom, Islom Karimov. Je vládcem nad „bílým zlatem země“ – bavlnou – a zřejmě tyje i z obchodu z narkotiky. Jeho dcera se provdala za podnikatele amerického původu a zakladatele pobočky Coca-Coly v Uzbekistánu. Po této „investici“ se stal Američan zbytečným, došlo k rozvodu a akcie prosperujícího státu byly zabaveny ve prospěch „státu“. Opravdu schopný „ekonom“. Česká firma z východních Čech vybudovala v Samarkandu pivovar. Po pár letech se prosperující a skvěle fungující pivovar zalíbil panu prezidentovi…a byl zestátněn!
Náš pan prezident obdržel na těchto cestách vyznamenání a stal se i tuším čestným doktorem jedné ze „světoznámých“ univerzit. Ocenila jím jeho „skvělý“ projekt kuponové privatizace v ČR. Pro oživení: Stát privatizoval tzv. kuponovou metodou majetek v účetní hodnotě ca 600 miliard korun (DIKové zaplatili za kuponové knížky ca 5 miliard korun). Státní banky nastrkaly do tohoto projektu dalších ca 350 miliard korun! Tento obrovský majetek skončil často s vydatnou pomocí neprůhledných a velmi podezřelých státních transakcí v rukou lidí, nezodpovědných „manažerů“, kteří dnes vládnou z luxusních kanceláří. Měli by vypovídat na policejní úřadovně, nebo rovnou sedět za mřížemi! Šestimiliardové podnikání „podnikatele“ Charouze je možná nenávratně zaplaceno z daní občanů. Richard Salzman, bývalý ředitel KB, odpovědný za její obrovské ztráty, které také zaplatí občané, má tu drzost sedět v Senátu ČR! Mohl bych pokračovat… Dozorčí rada České konsolidační agentury pokračuje v „bankovním socialismu“ pod vedením bývalého soudruha Vlastimila Tlustého. Nyní jde o 300 miliard korun!!! Dílo zkázy kryté mlčením politiků pokračuje tak na účet daňových poplatníků i dnes! Těžko uvěřit, že ani jedna koruna z tohoto majetku „nevylepšila“ obsah stranických pokladen. Tož i za toto dostal náš pan prezident čestný doktorát asijské univerzity…
Sluší se připomenout, že náš pan prezident svého času navštívil i jistého Slobodana Miloševiče a setrval s ním „v dlouhém a přátelském rozhovoru“. Před necelým rokem byl vyfotografován při lyžování s údajným šéfem ruské mafie v ČR v časopise RESPEKT při popíjení vína na lyžařské sjezdovce, ve stejné bundách – darovaná! V Polsku doslova utekl před novináři, když mu dokazovali, že lhal – prezident LŽE! Nelze se divit, že ho dobře informovaná anglická královna nepřijala při jeho nedávné návštěvě. Nemůžeme se divit ani USA, kteří jeho návštěvu také zrovna nevítají. Španělský král Filip zřejmě nebyl dostatečně a včas informován, ale spíše byl královsky velkorysý a nad věcí. Kdo měl možnost vidět fotografii, či záběr španělského krále ve slavnostním obleku s Václavem Klausem po jeho boku, nemohl nevidět ty nebetyčné rozdíly ducha, vystupování a formátu. Ne vše se nechá koupit za moc a peníze. Urozený duch se nezapře. S tím se musí Václav Klaus smířit. Jinak bude dělat ostudu ČR ve světě i nadále. Neomlouvá, že zřejmě nevědomě. Tváří se být někým, kým nikdy nebyl a být nemůže.
To co se píše každý týden v časopise RESPEKT, by muselo vést v každé vyspělé demokracii k pádu vlády a novým volbám – v České republice snad každý týden!
Mým prezidentem už Václav Klaus dávno není i když jsem mu kdysi upřímně držel palce. Obávám se, že občanů zděšených jeho chováním a vystupováním přibývá. Pan prezident by měl odstoupit dokud je čas. Jeho abdikace této zemi jen prospěje. Jako nejvyšší ústavní činitel této země svoji abdikací převezme podstatný díl odpovědnosti za současný, děsivý mravní a ekonomický stav země, který je z podstatné části přímým následkem jeho politiky a působení v 90. letech.
Je třeba prosadit přímé volby, odvolatelnost zvolených zástupců občanů při odborném a mravním selhání, zákona o trestní odpovědnosti státních úředníků a zákona o postižitelnosti soudců ztrátou místa, pokud vyšší instance dokáže opakovaná pochybení při jejich rozhodnutí. Podobně, jako je tomu v Německu.
Zdroj informací RESPEKT č.38
Klaus na dvoře chánů – Slavomír Horák
Tajný kšeft za 300 miliard – Jaroslav Spurný